Znáte ten pocit, když chcete strašně dlouho něco udělat, ale stále to odkládáte? Až bude víc času. Až bude víc peněz. Až nebude tolik věcí ve škole a v práci. Až dodělám oběd. Až dočtu knížku. Třeba. A mohla bych pokračovat donekonečna. A když se posunete po časové ose za to zmiňované AŽ, tak zjistíte, že tu slibovanou věc stejně neděláte. Klasika. A co se stane pak? Zkoušíte to dál a dál, děláte si další podobný nesmyslný sliby a stejně to nakonec vzdáte, protože… Když jste si to slibovali po 50 a ani po 51 jste to neudělali, jaká je šance, že to uděláte po 52? Téměř nulová. Tak na co se trápit výčitkami dál.
Tak to přesně bylo s mým psaním. Respektive slibem začít nový blog a psát pravidelně. Abyste měli představu, tohle si slibuji možná víc než rok. A co jsem za rok udělala? Ze starého Blogeru jsem přešla na WordPress, založila blog a udělala design. Toť vše. Šablona je do teď nedodělaná. A to taky bylo moje AŽ. Až dodělám šablonu přesně podle svých představ, až napíšu bio page. Znám se i kdybych si to slíbila po 53, tak to prostě neudělám. A začátek nějaké psaní a tvoření v nedohlednu. Tak to jsem si řekla, že teda jakože ne.
On někdo chytrý totiž řeklo, že: Nejdůležitější je začít. S tím musím nic víc než souhlasit. Nejdůležitější a taky dost náročné je začít, ale co je podle mě ještě náročnější, je udržet to, co děláte, nějakým způsobem v chodu. Na co je začínat, když záhy skončíte? Taky můj případ. Začít, ale HLAVNĚ POKRAČOVAT.
Aby toho nebylo do toho nového začátku málo, objevily se všudypřítomné pochyby. Něco si vyjasněme už na začátku. Nejsem bloger. Pro mě je bloger či v dnešní době moderně řečeno influencer (nesnáším to slovo asi stejně jako bloger) někdo, kdo drží krk s trendy, přináší novinky z různých oblastí a především ty novinky taky zkouší. Někdo, kdo vás inspiruje, dá vám řadu typů, návodů či rad na různý možný i nemožný věci. Tohle já nejsem a ani být nemůžu. Vždyť já nedokážu držet krok ani s každodenním počasím. Když je zima, obleču se málo. Když je teplo, obleču se moc pak se potím jako na rožni. Proto si myslím, že ve vašem dobrém zájmu a ohledně mého klidného a čistého svědomí, vám můžu poskytnout jen můj subjektivní pohled na věc. Nikoli objektivní rady, co byste mohli v reálném světě uplatnit.
Jako další věc je tu také to, že mám docela velký problém s vymezením nebo zaškatulkováním toho, co tu tvořím. Ne že by mi to nějak osobně vadilo, spíš je to potom taky lépe uchopitelné pro potenciální čtenáře a mě se bude lépe tvořit obsah. Nejsem totiž food blog, travel blog a už vůbec ne fashion blog. Dalo by se to možná zařadit do lifestyle kategorie, ale i to považuji za příliš vznešené a ani zdaleka neodpovídajídající.
Možná vám, ale především mě, pomůžou oblasti a věci, který mě baví a o kterých chci psát. Cestování. Kultury. Journaling. Self-improvement. Fylosofování. Jídlo. Beauty. Ani na jedno nejsem expert, to si řekněme zcela otevřeně hned na začátku, ale jsou to věci, který mě moc baví, a tak nějak naplňují celý můj život. Proto o nich píšu.
Takže nikoliv jako Awakened Dreamer, který byl spíš dreamer než awakened, ale tentokrát si pohrajeme s trochou Pink Powderu. Co to přesně je, vám nedokážu popsat. Stejně, jako když fouknete do růžového prášku se třpytkama, které se roztančí vzduchem, a i kdybyste se snažili sebevíc je pochytat do jedné, tak to nedokážete, tak asi tak si můžeme představit to, co s vámi chci sdílet. Změť myšlenek, inspirace, nadšení, entusiasmu, lásky a lidskosti.
ENGLISH VERSION:
Do you know the feeling when you want to do something for a long time, but are you still putting it off? When I will have more time. When there’s more money. When i will not have so many things at school and at work. When I finish my lunch. When I read the book. Maybe. And I could go on forever. And if you move along the timeline behind that WHEN, you will find that you are not doing the promised thing anyway. Classics. And what happens then? You try it on and on, make other similar nonsense promises, and eventually give it up because … If you promised it after 50 and you didn’t do it after 51, what is your chance of doing it after 52? Almost zero. So what to worry about remorse.
That was the exact situation with my writing. Respectively with my promise to start a new blog and write regularly. To give you an idea, I promise this maybe more than a year ago. And what did I do in a year? I moved from old Bloger to WordPress, started a blog and made a design. That’s all. The template is unfinished by now. And that was mine the biggest WHEN. When I finish the template exactly to my liking, when I write the bio page. I know even if I promised it after 53, I just wouldn’t do it. And the beginning of some writing and creation in sight. So I told myself it cannot work this way anymore.
Someone clever said that: The most important thing is to start. I have to agree with that. The most important and also quite challenging is to start, but what I think is even more difficult is to keep what you are doing in some way. What is it to start when you finish soon? My case, too. Start but MAIN CONTINUE.
To make matters worse for the new beginning, there were omnipresent doubts. Let’s clarify something at the beginning. I’m not a bloger. For me, a blogger or modern day spoken influencer (I hate the word influencer as same as a blogger) someone who keeps his neck with trends, brings news from various areas and especially test and try the new things. Someone who inspires you, can give you many types, instructions or advice on various possible and impossible things. This is not me and I can’t even be. After all, I can’t keep up with the weather. When it’s cold, I don’t wear much. When it’s warm, I dress too much then sweat like on a spit. Therefore, I think that in your good interest and in respect of my calm and clear conscience, I can only give you my subjective view of the matter. Not objective advice on what you can do in the real world.
As another thing, I also have a pretty big problem with delimiting or pigeonholeing what I’m doing here. Not that it bothers me personally, but rather it is also better grasped for potential readers and I can better form content. I’m not a food blog, a travel blog and not a fashion blog at all. It could be categorized as a lifestyle category, but I consider it too noble and far from adequate.
Maybe you, but especially me, will help areas and things that I enjoy and that I want to write about. Travel. Cultures. Journaling. Self-improvement. Philosophy way if thinking. Food. Beauty. I’m not an expert on either, let’s say quite openly at the beginning, but these are things that I enjoy so much, and somehow they fulfill my whole life. That’s why I write about them.
So not like the Awakened Dreamer, which was more of a dreamer than awakened, but this time we play with a little Pink Powder. I can’t describe exactly what it is. Just like blowing in a pink powder with glitter that will dance through the air, and even if you try to catch them in one, you cannot. That is how you can you imagine what I want to share with you. A tangle of ideas, inspiration, enthusiasm, love and humanity.
pinkpowderbylenka.wordpress.com 